Gramofonové desky návštěvníků vesmíru ?




Nyní Vám přináším jednu z naprosto převratných, i když celkem úspěšně utajených událostí, která by mohla znamenat převrat v našem chápání vesmíru, a potažmo i naší minulosti. I přes veškerá tvrzení vědeckých kruhů se podařilo zachytit a dekódovat inteligentní signály z vesmíru od jiných vyspělých civilizací.







Norský specialista na elektromagnetické vlnění profesor Carl Störmer společně s vedoucím zkušební laboratoře v Eidhovenu Van der Polem započali v září 1928 pokusy s elektromagnetickými vlnami. V intervalu 30 s. vysílali sady radiových vln s různými frekvencemi. Jaké však bylo jejich překvapení, když tyto vyslané sekvence po řech týdnech zachytili na svém přijímači. Lišily se ale vzájemným zpožděním 3 - 15 s. Později, 24. října přijali opět dalších 48 sekvencí dříve vysílaných znaků, opět se zpožděním. V roce 1929 se pokusy a jev vrácených signálů se zpožděním opakoval. Tentokrát však byly vrácené a zpožďované signály přijímány vědci na mnoha místech světa.



Na základě tohoto vznikla řada různých hypotéz. Byly brány v úvahu různé troposférické děje, anomální jevy ve stratosféře, odrazy od jiných těles sluneční soustavy, ale nic z toho nemohlo vysvětlit zdánlivě inteligentní změny v čase zpoždění signálů. Chování radiových vln je dnes již vcelku dobře popsáno, a různé externí vlivy jsou využívány i radioamatéry po celém světě. Ale i dnes bychom tento jev vysvětlit nedokázali.



Pokusy konané v roce 1929 byly již prováděny s konkrétním cílem zjistit co nejvíce v chování těchto navrácených signálů ve spolupráci s vědci na dalších mkístžech světa. Konkrítně 14, 15, 18, 19, a 28 února, a dále 4, 9, 11, a 23 dubna 1929 při pokusech byly v časových intervalech 15 minut zaznamenávány tyto intervaly zpoždění přijatých signálů : 15-9-4-8-12-10-9-5-8-7-6-12-14-12-8-12-5-8-12-8-14-14-15-12-7-5-5-13-8-8-8-13-9-10-7-14-6-9-5-9 s. Srovnávání s těmito výsledky se prováděla dále v letech 1934, 1947, 1949, a 1970, a to se stejnými výsledky !



Tyto skutečnosti zaujaly významného skotského astronoma Duncana Lunana. Ten zanesl všechny zjištěné údaje ve zpožďování signálů do síťového grafu, a výsledek byl naprosto šokující. Ozvěny z 11. října 1928 zanesené do mřížového grafu vytvořily hvězdnou mapu soustavy Epsilon Bootes, vzdálenou od ná 103 světelných let. Lunan zanesl do mřížového graf i data zpoždění získaná z dalších let, a získal tak mnoho dalších hvězdných map soustavy Epsilon Botes, pokaždé z jiného směru pohledu, a okolí této soustavy, takže podle nich je možné vytvořit trojrozměrnou mapu této solární soustavy a jejího okolí.



O vysvětlení se pokoušelo mnoho vědců. Dalším zkoumáním se však zabýval i Duncan Lunan, který zjistil podle postavení slunce v hvězdných mapách Epsilon Bootes, že mapy odpovídají skutečnosti před 12.600 lety. Na základě toho uvedl v život teorii, že již před 12.600 lety musel být velmi vyspělou civilizací umístěn někde do naší sluneční soustavy satelit, který byl naprogramován tak, aby v případě že dojde k předpokládanému technickému vývoji lidstva, které tak zákonitě bude v budoucnu komunikovat na proncipu radiových vln, tyto radiové vlny zpracoval, a odesílal zpět ze zpožďováním, které bude tvořit kód. Předpoklad to je správný a taky logický. Teprve až dojde k takovému stupni vývoje, kdy bude lidstvo schopné kód rozluštit, dostane z něj informaci o dalším technologicky rozvinutém životě ve vesmíru. Dá se předpokládat, že i my za určitou dobu budeme hledat inteligentní život podobným, ne-li stejným způsobem.



Výsledky svých výzkumů Duncan Lunan dokonce zveřejnil v knižní podobě v Spaceflight, pod názvem "Spaceprobe from Epsilon Bootes" v roce 1973. Když Lunan s touto knihou vyrazil mezi odborný svět, způsobilo to značnou vlnu nelibosti. Zvláště po tom, co byly krátce před tím odbornými kruhy globálně odmítnuty teorie Dänikena a dalších podobně smýšlejících lidí. Objevily se nahlas řvoucí odpůrci, kteří aniž by se přesvědčili, tvrdili, že to není možné, že se Lunan musel zmýlit, a snažili se to vysvětlit nějakými nespecifikovanými jevy ve stratosféře. Už jim v zápalu zuřivosti uniklo, že z tolika sad signálů vznikly dokonalé mapy, které všechny souhlasily a navíc měly vzájemný vztah, protože se jednalo o mapy téže soustavy, jen z jiných úhlů pohledu. Dále nedokázali vysvětlit, jaktože se takto nechovaly třeba signály televize, či rádia. Bohužel Lunan neměl zřejmě dost sil a elánu, aby to vyvracel a přesvědčoval onu vědeckou "inkvizici", a tak vše postupně utichlo. Opět zářivý příklad toho, jak dopadají převratné novinky a výzkumy, které se vědcům nehodí "do krámu".


-fj-
Zdroj : Satelity bohů - Hartwig Hausdorf, Peter Kraasa