Zjevení mé sestry




Před 15 léty jsem zažila něco podivného. Byly jsme se sestrou ve věku 18 a 20 let. Mladší Helena byla divoká duše a už jako dítě se občas někam zatoulala. Později ráda vyhrožovala, že až jí bude osmnáct, půjde do světa. A skutečně se tak stalo. Bydleli jsme tenkrát v Žilině. Helenka v květnu oslavila osmnáctiny, v červnu ukončila střední školu a jednoho dne ráno odešla na výlet (prý s přáteli), ale domů už se nevrátila. Její přátelé ale o ničem nevěděli. Tři dny rodiče pátrali na vlastní pěst, pak se obrátili na policii. Ovšem ani ta nic nezjistila. Utěšovali jsme se, že snad přes prázdniny může Hela pobývat a pracovat někde na statku nebo na horské chatě a koncem srpna se vrátí. Tento předpoklad se nakonec splnil, ale mezitím jsem zažila. jistou podivnou událost.

Asi po měsíci nepřítomnosti Helenky jsem se domluvila se svými známými na horskou túru, tak trochu i s myšlenkou, že budeme pátrat po mé sestře. Nebyla jsem příliš trénovaná na rychlou chůzi a tak se stalo, že jsem zůstávala vzadu, až jsem se úplně ztratila. Byla jsem bezradná, místo jsem neznala, turistické značky mi nic neříkaly a také nohy pěkně bolely. Nějaký čas jsem odpočívala, až jsem na vyhřátém mechu usnula. Sen, který přišel, byl živý. Byla jsem sama v hustém lese a ke mně přicházela Helenka, vzala, mě za ruku, že mě odvede ven. Vyděšeně jsem se probudila a v tu chvíli zahlédla na pěšině mezi stromy postavu naší Helenky. Moc jsem nepřemýšlela, vzala batoh a běžela za ní. Ona se však chvílemi ztrácela a pak zase objevovala kousek dál. Volala jsem na ní, ale jakoby mě neslyšela a stále unikala někam dál. Nebála jsem se a šlapala stále za ní, i když už mi docházelo, že to může být jen nějaký přelud. Ale vše dobře dopadlo, dostala jsem se z lesa ven. Za lesem byla malá osada, pole a pak vesnice. Helenku už jsem nikde nespatřila, ale důkladné se vyptávala zdejších lidí, zda tam nějakou takovou dívku neviděli, či zda tam přechodně nebydlí. Ale nikdo o ní nic nevěděl.
*

Jak to všechno skončilo? Helenka se opravdu koncem prázdnin vrátila domů, vlastně ji přivezli manželé, u kterých bydlela a pomáhala jim na jejich statku při žních. Až téměř po dvou měsících této brigády se Hela přeřekla, že její rodiče o ní nic neví, takže ji tito lidé okamžitě naložili do auta a odvezli k nám domů. Místo jejího prázdninového pobytu bylo značně vzdálené od toho, kde jsem ji v lese ve snu spatřila. Dodnes tak nevím, kdo nebo co to bylo, kdo mi tenkrát pomohl z nepříjemné situace.

Jana z Brna