Záhada v Řeznovickém kostele





V obci Řeznovice, asi 5 km od Ivančic proti proudu řeky Jihlavy se nachází románský kostel sv. Petra a Pavla. O době vzniku stavby nejsou žádné písemné prameny. Dle hodnocení historiků, na základě porovnání s dějinnými událostmi a srovnáním  podobných staveb je možno usuzovat na dobu kolem  druhé čtvrtiny 12. století. Centrální dispozice kostela je tvořena na půdorysu orientovaného kříže. Jádro stavby netvoří válec, jak je u naších centrálních románských staveb (rotund) obvyklé. Zde se jedná o hranol na čtvercovém základě, který je na třech stranách opatřen půlkruhovými apsidami . Hranol přechází postupně v osmibokou věž. Věž je uzavřena cihlovým kuželem, je však pravděpodobné, že dříve byl vrcholem věže dřevěný krov. Zdivo je tvořeno   přesně tesanými pravoúhlými kvádry pískovce z kamenolomu nacházejícího se v blízkých Hrubšicích. Kostel od doby svého vzniku prošel několika fázemi stavebních úprav, románské pozůstatky původního kostelíka tvoří dnešní presbytář kostelní stavby.



Jméno obce bývá dáváno do souvislosti s Řeznem, s jehož románskou kaplí Všech svatých bývá řeznovický kostelíček porovnáván. Snad se podíleli na stavbě tohoto kostela i zahraniční stavitelé, kteří přišli do naší země po skončení tažení Vladislava II. V současnosti je více přijímané odvození názvu od tzv. řezbářů, kteří uměleckým způsobem zpracovávali dřevo. V kostele se zachovaly dvě zvláštní kamenné památky. První je snad zlomkem náhrobní desky s neznámým nápisem. Vytvářejí ho znaky či písmena, někomu i připomínající starogermánské runy. Na kameni je patrno osm a půl těžko identifikovatelných znaků. Že se nejedná o podvrženou památku, dosvědčuje jeden z pramenů nejpovolanějších a to sám Bohuslav Balbín. V díle Epitomae z r. 1677 hovoří o kostele, který je vydlážděn náhrobky Kumánů. Neurčil sice přesnou polohu kostela, ale podle jeho situování mezi Ivančice a Oslavany poblíž Brna se jedná zcela nepochybně o tento kostel. Kumáni byli turecky hovořící kočovníci, které si podrobili při svých nájezdech Mongolové (někdy jsou nazýváni i Tataři). S  nimi se Kumáni dostali až do Evropy. Zde část kumánských bojovníků - na útěku před svými podrobiteli- požádala roku 1239 uherského krále Bélu o možnost usadit se v jeho zemi. Z původních kumánských pohanů se postupně stali pomaďarštění křesťané a na Moravu se dostali jako žoldnéři uherského vojska.



Verzi o kumánském původu kamenného nápisu potvrzuje i to, že dle místní pověsti stávala v blízkosti kostela i mohyla nazývaná Kumán, navršená snad na paměť padlého kumánského náčelníka. O rozluštění nápisu se pokoušelo mnoho laických i odborných badatelů. Mezi jiným se objevilo vysvětlení, že se jedná o staroslovanskou hlaholici a nápis měl podle této teorie vyjadřovat název Řeznovice. Jiná z teorii dávala tajemný nápis do souvislosti s podzemní chodbou, vedoucí údajně z hradu Templštejna na hrad Veveří. Nápis měl určovat, kde a jakým způsobem se lze do podzemí dostat. Objevily se i teorie o společném původu tohoto nápisu a jiných neobjasněných nápisů na dalších z  moravských hradů.



Úkolu vyluštit nápis se v padesátých létech ujal dr. P. Poucha. Tento pražský orientalista určil písmo jako ujgurské (nebo velmi podobné), a právě toto písmo používali Kumáni, kteří přijali v Evropě křest. Nápis byl přeložen jako slovo Marqusz, tedy jméno odpovídající přibližně našemu Markus, Marek. Snad patřilo některému křesťanskému Kumánovi, který poblíž padl.



Toto vysvětlení se zdá natolik přijatelné, že by bylo možné považovat tuto záhadu za vyřešenou. Ale sám dr. Poucha se v soukromé korespondenci s P. V. Buchtou, děkanem v Řeznovicích, zmiňuje o jedné nelogičnosti. Kdo z vítězných Čechů či Moravanů by vytesával náhrobní kámen poraženým uherským Kumánům a navíc ještě se znalostí v podstatě asijského písma?



Na závěr poslední úvaha. Na okraji Ivančic, na soutoku zmíněných řek Jihlavy, Oslavy, Rokytné se nachází menší kopeček, stále nazývaný Kumán. Podle pověsti je to mohyla, navršená v řece právě Kumány nad hrobem jejich zesnulého náčelníka. Ano, připomíná to pověsti o místě posledního odpočinku legendárního Atily spojené s uložením zlatého pokladu nesmírné ceny. V první polovině 20. století zde proběhly amatérské archeologické průzkumy, které ale tuto teorii nepodpořily. Zdá se, že základ kopce je tvořen kompaktní skálou. Druhá kamenná památka souvisí s templářským řádem, a s templářským komturem.


Touto záhadou se budeme v letošním roce zabývat, a samozřejmě přineseme i fotografie záhadných nápisů, takže se můžete těšit.

Franta