Podivné pozvání na svatbu



       

 Když mi bylo asi deset let, bydleli jsme v rodinném domku na venkově. Rodiče měli, jak tehdy bývalo zvykem, postel v kuchyni. Jedné noci maminka u čela manželské postele viděla stát vysokého hubeného muže v zeleném kabátě a s šedým kloboukem sklopeným hluboko do čela.

Maminka se polekala, chtěla se ho zeptat, jak se do kuchyně dostal, když večer dům uzamkla, ale nemohla ze sebe vydat ani hlásku.

Podivný muž jí řekl: „Přišel jsem vás pozvat na svatbu, v sobotu v jedenáct hodin v kostele v Jasenici. Přijďte určitě, budou vás čekat."

Maminka se s pocitem strachu probudila, zjistila, že sedí na posteli v kuchyni a že elektrické světlo je rozsvícené. Hodiny ukazovaly ke třetí ráno a v místnosti kromě maminky a otce nikdo nebyl. Kdo rozsvítil, zůstalo záhadou.

Odpoledne maminka svůj nepříjemný sen vyprávěla tetě, která poznamenala, že podle snáře sen o svatbě znamená pohřeb, ale otec tuto debatu rázně utnul jako nesmyslné pověry. Jenže v pátek dostala maminka telegram, že náhle zemřela její sestřenice, a pohřeb se skutečně konal v sobotu v jedenáct hodin v kostele v Jasenici!

Zvláštní je, že tento prorocký sen se jí zdál ještě několikrát. Stejný muž jí stejnými slovy zval na svatbu a den, hodina i místo přesně souhlasily s oznámením pohřbu od příbuzných, které v nejbližších dnech poté dostala. Opakovalo se také rozsvěcení světla v kuchyni. Proč se tak dělo, když vypínač byl u dveří a z postele se na něj ani náhodou ve spánku nedalo dosáhnout, zůstalo nevysvětleno.

Maminka se nočního zjevení bála, často o něm hovořila s lidmi, až jí kdosi poradil, aby dala sloužit mši svatou „za odvrácení všeho zlého". Pak se jí ten sen již nikdy neopakoval.

Milada Krásná, Brno