Sen o železničním neštěstí



       

 Jako asi mnoha lidem, tak i mně se po celý život zdávají nejrůznější sny, často velmi zmatené a bez souvislostí se skutečnými zážitky.

Pouze jediný se do puntíku vyplnil, bohužel však obsahoval tragickou událost, i když naštěstí ne pro mě osobně.
Stalo se to roku 1970, asi deset dnů před Vánocemi. Ve snu jsem se ocitl na místech, která jsem dobře znal, protože jsem tam již řadu let jezdil na dovolenou. Seděl jsem na rozkvetlé stráni, pozoroval krajinu před sebou a nedalekou železniční trať, po níž se šinul nákladní vlak.
Náhle se zničehonic po stejné koleji přihnala lokomotiva a zezadu narazila do náklaďáku. Vykolejené vagóny se převrátily na vedlejší kolej, po níž z opačné strany právě přijížděl rychlík. Strnul jsem hrůzou, protože nutně muselo dojít ke srážce, ale ten sen zrovna v tu chvíli skončil a mě probudilo zvonění budíku.

Bylo pět ráno, vstával jsem do práce, ale sen mi pořád nešel z hlavy. Snad také proto, že po té trati jsem měl já sám za pár dní cestovat. A když pak v zaměstnání někdo zapnul rádio, byl jsem v šoku.

Ve zprávách hlásili, že na trati Brno-Žďar nad Sázavou mezi stanicemi Níhov a Řikonín došlo těsně před pátou hodinou ráno k velkému železničnímu neštěstí s oběťmi na životech. Když jsem tudy za několik dní projížděl a kolem trati viděl zbytky rozbitých vagónů, úplně mě mrazilo v zádech, protože to neštěstí se odehrálo přesně tak, jak jsem ho viděl ve snu, a navíc v tutéž dobu.
Ani po čtvrt století se nevytratila otázka, jaké tajemné síly u mě tehdy ten prorocký sen vyvolaly a proč. 

Z dopisu Richarda FISCHERA, Praha