Zmizení v Brně




Můj příběh už se tady asi někde objevil (v komentářích); slyšel jsem, že ho sem vložil můj známý. Já jsem ho nikde nenašel, tak ho vkládám (s opravami, sepsal jsem to asi před pěti lety) sám. Promiňte mi, pokud tam budou stylistické a pravopisné chyby, nejsem spisovatel.

Byli jsme taková parta kamarádů z Černých polí, (kde tedy už dnes nebydlím) ti odvážnější z nás chodili pod kopec do Husovic, Židenic, Obřan, Maloměřic a za město na takové dobrodružné výpravy, ze kterých se občas vracíte špinaví a docela hladoví, občas i s nějakou tou boulí. Taky jsme chodili na Francouzskou ulici, do sokolovny a na hřiště, na kopanou a košíkovou a tak. No a jednou tak náš kamarád vymyslel, že jak byl jednou pro míč,všiml si, že se tam v rohu dá slézt do takové tajemně vypadající zahrady, tak že se vydáme na průzkum. Ale až na večer, aby nás náhodou nechytl správce nebo pan domovník, nebo někdo ještě nebezpečnější.

Sešli jsme se nakonec jen čtyři, ten čtvrtý byl kluk, kterého jsme poznali před sotva týdnem na fotbalovém zápase a skoro jsme ho neznali ( na zápasy chodil pravidelně), měli jsme obavy aby to nezvoral, u vrat z druhé strany hřiště,byla to sice živější ulice ale jezdila tama šalina, ten rambajz by nás kryl a když se tam šikovně přistrčila popelnica, tak by přelezlo snad i to největší dřevo, ale on to vzal rovnou přes vrata, že ani neskříply, tak to bylo v pohodě,nakonec, byl to celé vlastně jeho nápad. Tak jsme se proplížili přes to hřiště, pak slezli do té zahrady, nešlo nám ani tak o "hrušky" jako o to objevování, ale majitelé by tomu nemuseli rozumět, tak jsme rožli baterky a dali přes ně čepice, jenom tak abychom se tam nepřizabili třeba o hrábě. Ta zahrada byla o dost níž než hřiště, brzy jsme přišli na to, že to je na trochu delší dobu, tak jsme vyrazili podle té opěrné stěny, pod kterou jsme slezli, pak byl asi ještě nějaký plot, přes něco jsme lezli, najednou se ze tmy vyloupla na žluto omítnutá stěna, před námi byl nějaký dům, vypadalo to neobydleně, ale byli jsme ještě pořád uvnitř vnitrobloku. Nahoře ještě nebyla taková tma jako tam dole, kde jsem stál a tak jsem snadno poznal, že je to asi dvoupatrový dům, který má věžičku (dodnes tam stojí, je vidět ze hřiště i z ulice, kdo je z Brna může se o tom přesvědčit...oprava:už 3 roky tam není, místo tohoto příběhu najdete ve vnitrobloku přibližně za Textilní SPŠ, je to ta zahrada pod jedním z pracovišť Telecomu, do kterého se vjíždí bránou vedle prodejny bílé domácí techniky, pokud mladší generace nezná tento výraz, prodávají se tam pračky a.t.p.), o které jsem si předtím myslel, že patří k úplně jiné stavbě, prostě jsme se z hřiště asi nikdy pořádně nedívali, nebo mě to nikdy nezajímalo, nevzpomínám si přesně.

No a v tu chvíli některý z kamarádů, nevzpomenu si přesně kdo, protože jsme se roztáhli tak na dvacet metrů přes ty zahrady a najednou jsme tam u toho byli všichni, objevil nějakou zajímavou díru v té zadní stěně, pod kterou končila zahrada, nám to připadalo, jako románsky klenutý vchod do sklepení, možná jsme, jak na to teď tak vzpomínám, ale měli tenkrát jen velké oči, tak tam kamarád posvítil, řekl, že to někam dál vede, ale dovnitř šel jen on, uměl z nás nejlíp lézt, kdyby něco, aby měl venku kdo skrytě hlídat, třeba hvízdnout, aby zhasly baterky, bylo nás na to jak byly ty zahrady nepřehledné, málo.

Za chvíli byl zase venku a řekl,že je všechno v pořádku a že tam viděl něco zajímavého a že to odhaduje tak na čtvrt hodiny, díval se při tom na hodinky, měl tehdy ne moc obvyklé digitálky s osvětlením, (dnes takové stojí asi tři až pět stovek, koupíte je kdekoliv, třeba na benzínce, pokud se ještě vůbec stejné vyrábí, ale tohle se odehrálo před víc než osmnácti lety) než se tam rozhlídne, ať hlídáme. Mě zrovna přestala svítit baterka náhradní žárovku jsem neměl, tak vytáhl z kapsy svoji "záložní" baterku a půjčil mě ji. V tu chvíli se odněkud nepříjemně zblízka ozval pes, potom někdo něco zařval, kamarád bleskově zmizel v té díře, my jsme makali jak o život, bylo to ale zbytečné, ten pes, jak jsme potom uviděli, asi dobrman, byl na ulici a potkal se tam s jiným a tak učili své majitele sprintovat cik-cak z Jugoslávské asi až někam ke Zbrojovce. Potom, až to utichlo (asi po deseti minutách), jsme se zase pomalu a opatrně vrátili do té zahrady a hledali tu díru, ale ta mezitím jako by zmizela, našli jsme jen jakýsi výklenek, spíš vysypané místo do té stěny, ten byl ale slepý, za ním byla jen pevná stěna a cihly a kameny prorostlé kořeny, vypadalo to, jako by to tak bylo už nejméně sto let a navíc jsme měli dojem, že ta díra byla na jiném místě.

A tak jsme se sebrali a šli domů, už bylo stejně dost pozdě a kdyby nás tak někdo nachytal, mohli by z toho mít zbytečné potíže i naši rodičové. Ale nedalo nám to a ráno jsme šli místo prvních hodin školy opět na tajný průzkum, ale tu díru, kudy šel kamarád, jsme už nikde nenašli, byla sice mlha, ale ta díra byla dost velká, než aby si jí nikdo z nás nevšimnul, kdyby tam někde byla, pak jsme to zabalili a šli do té školy, už nás stejně neměl kdo na tom průzkumu vést. Občas jsme se potom tak zastavili s kamarády na zastávce šaliny, odkud bylo vidět na tu věžičku, vlastně taky kousek od školy, a řešili,co se asi té noci stalo. Ale nikdy jsme na nic rozumného nepřišli, na tom že kamarád zmizel v té díře, jsme se shodli všichni, jinudy, než jsme přišli a odešli, se nakonec taky z té zahrady nedalo,a s námi nešel, možná přes něčí byt, ale to je nesmysl, taky by musel utíkat na opačnou stranu, směrem k ulici Francouzské, někdo z nás by si ho v tom úprku jistě všiml, a když ne, tak na tom výšplhu. A určitě by ho v takovém bytě už vítali pekelným řevem takoví ti přismahlí s kudlami, kterých v té čtvrti bydlelo a bydlí docela dost.

Ten náš kamarád už se potom neukázal ani na jednom zápase, dokonce ani na hřišti, a to už bylo u něj něco dost neobvyklého, prostě zmizel z povrchu zemského, ale ku podivu se po něm vůbec nikdo nesháněl, aspoň o ničem takovém nevím.A to musel mít jistě nějaké rodiče, vydělávat si samostatně na zápasy nemohl, to tenkrát vzhledem k jeho věku nešlo až tak snadno, a někdo mu taky musel prát a žehlit oblečení. O pár let později jsem si přečetl podobné příběhy ve vědecké i fantastické fikci, ještě později na UFO.CZ a Spirále a vůbec podobných Internetových stránkách.

A tak, poté, co jsem si přečetl tu Záhadu od Renáty na Astrálu, napadlo mě, že i já se svěřím se svým příběhem, i když tenkrát jsme si s kamarády (navrhl to tehdy hlavně ten náš kamarád, který později tak záhadně zmizel) slíbili, že se s tím nebudeme nikdy chlubit, ať se stane cokoliv, už je to dlouho, možná, že se najde někdo, kdo mě pomůže najít nějaké vysvětlení, nebo někdo, kdo tam byl pátrat po nás, určitě vím, že tam někdo pár dní po nás ještě lezl, jen ho neznám jménem, a třeba tu záhadnou díru opět našel, přece jen si nejsem jistý, jestli jsme všichni tenkrát hledali dost důkladně, nebo se možná ozve ten kamarád, snad se v tom příběhu pozná a dá sem vzkaz, vrátím mu pak jeho kapesní baterku (taky docela zajímavá, hranatá, velikost tak do ruky, na dvě tužkové baterie,které se tehdy občas obtížně sháněly, s malou do oranžova svítící žárovičkou, světlo tak na orientaci a nedá se zaostřit, která se ale dodnes nespálila, taky ty baterky v ní vydrží docela dlouho, když jsem ji jednou, ještě v době, když se většinou daly sehnat jen standardní (vytékající) baterie, zapomněl večer zhasnout, svítila ještě následující večer a pak denně asi po hodině ještě měsíc, je to tovární výrobek z plastu, na boku to má značku nějaké firmy, "MBS") a ta záhada konečně skončí.

Ota, Brno