Otec volal mé jméno




Tento příběh se stal v roce 1982 a tenkrát mne hodně vyděsil. Po smrti maminky se můj otec záhy podruhé oženil a přestěhoval se mimo naše sídliště. Čas letěl, už mu bylo 82 let a on vážně onemocněl. Dojížděla jsem za ním každý týden, pokud to bylo možné. V té době jsem měla dva školou povinné syny, dům, práci. Byla to honička. O dovolené se mi naskytla příležitost jet na pár dnů do tehdejší NDR. Ošetřující lékařka mého otce mne ujistila, že se jeho zdravotní stav v poslední době nemění, že není důvod, proč bych nemohla na pár dní odcestovat. Odcestovala jsem tedy.

Přibližně za týden, během zpáteční cesty, kdy jsme odpočívali v Praze, se mi přihodilo toto: sedím v parku, když v tom slyším, jak někdo volá moje jméno. Nikdo kolem nebyl, jen řeka, šuměla a listy nad mou hlavou ševelily. Byla asi jedna hodina po poledni. Jak mi bylo cestou, ani nemusím psát. Ihned po příjezdu jsem volala do bytu mého otce. Dozvěděla jsem se, že toho dne v jednu hodinu zemřel.

I. Schusterová, Brno