Spiritistická seance 



    

Náš pracovní kolektiv je velice vynalézavý, pokud jde o zábavu. Jednou jsme se rozhodli, že si uspořádáme spiritistickou seanci. Sešli jsme se hned po práci u kolegy, který žije sám. Přestože nikdo z nás s touto „zábavou" nemel žádné zkušenosti, odvážně jsme se pustili (podle nějaké fantastické literatury) do vyvolávání duchů. Seděli jsme u kulatého stolu, drželi se za ruce a v naprostém tichu jeden 2 nás vedl seanci tím, že vyzýval k přítomnosti ducha jisté zemřelé osoby. Postupně jsme si každý řekli, koho bychom chtěli kontaktovat.
Já jsem si vzpomněla na zemřelou pratetu Hedu, kterou jsem sice osobné neznala, ale tradovalo se o ni, že si žila velice rozmařilým životem. Když byla vdaná a měla už dvě malé dětí, najednou se rozhodla odejít do světa se skupinou bohatě vyhlížejících cikánů. Od té doby už se o ní nikdo nic nedověděl. Když k této události došlo, ještě jsem ani nebyla na světě. Při naší seanci se prateta neukázala ani neozvala, stejné jako tomu bylo i u všech ostatních přítomných.

Ven jsem vyšla v příjemné náladě, která mě však záhy přešla, když jsem zjistila, že jsem své auto zaparkovala na místě vyhrazeném pro taxi a vůz taxislužby, momentálně bez řidiče, mě zablokoval. Nasedla jsem za volant a čekala, až se taxikář objeví a uvolni mě. Po chvilce jsem měla pocit, že v autě nejsem sama a když jsem se otočila, spatřila jsem na zadním sedadle ženu v kabátě s velkým kožešinovým límcem a v nápadném klobouku. Řekla jsem paní, že nejsem taxík, že si spletla vůz, aby si přesedla. Ona však nereagovala a tak jsem vystoupila ze svého auta a čekala. Jakmile jsem po chvilce nasedla znovu za volant, pasažérka už v mém autě nebyla, přestože jsem ji vůbec neviděla vystupovat.

Večer jsem se pak v myšlenkách vracela s naší seancí i ke svým dávným příbuzným a napadlo mě prohlédnout si naše rodinná alba. Na jedné staré skupinové fotografii byla i žena přesně ve stejném kabátě i klobouku, jaký měla moje náhodná pasažérka v autě. Na zadní straně fotografie byla i křestní jména asi osmi osob na fotografii. K oné elegantní dáme náleželo jméno Heda. Také uvedený rok odpovídal době, kdy moje prateta Heda ještě žila s rodinou.

Zprvu mě to zaskočilo, pak jsem si ale vysvětlila, že žena v autě byl nějaký můj přelud, když jsme se předtím tak snažili o vyvolání jejího ducha. Jenže tím to nekončilo. Dalšího dne jsem potkala známou, která se mě ptala, koho že jsem to včera vezla ve svém autě. Ta dáma se zvláštním kloboukem vypadala prý velice nápadně! Takže to nebyl jen můj přelud a vše nasvědčuje, že naše spiritistická seance nebyla neúspěšná, i když se zjevení mé pratety Hedy dostavilo až se zpožděním.

Katka z Brna

Mimořádné jevy v mém životě. Médium č. 8/2007